ekologická stopa

udělala jsem si malý test a zjišťovala, jaká je moje ekologická stopa - tady si to můžete zkusit. ekologická stopa je uměle vytvořená jednotka, která (zjednodušeně řečeno) určuje, kolik hektarů potřebuje člověk pro svůj život. jednotka v sobě obsahuje vše od získání potravin, dopravu až po odpad, který člověk vyprodukuje. a tady je můj výsledek:

moje osobní spotřeba je 3,7 ha, přitom udržitelná stopa obnáší 1,8 ha. to je smutné, velmi smutné. žiju si tak, jako bychom měly planety dvě. co je ale ještě víc znepokující je fakt, že český národní průměr leží někde okolo 5,7 ha, tedy jako bychom měly 3 a čtvrt planety. jsou věci, které můžu ovlivnit těžko, jsou věci, které ovlivnit můžu. za poslední rok se mi podařilo moji ekologickou stopu snížit asi o půl planety. nedám se, budu se snažit dál. tak schválně, jak dopadnu za rok?

model

tak to je moje nová čepice. a jedna nedobrovolná modelka. jak moc ho to baví je vidět...

good day today

kdo by neznal davida lynche, že? miluju jeho filmy. kdo ne, že? lynch se pustil i do tvorby vlastní hudby. není to sice druh hudby, co mám ráda, ale něčím si mě podmanila. a ten videoklip? ten jen dokresluje celý obraz. stejně jako lynchovy filmy je temný, pochmurný a děsivý. ale tak to má u lynche být, že?

sintel

je jedno kolikrát tenhle animovaný film vidím a je jedno, že to není realita. stejně mě to pokaždý rozpláče. a ta hudba na konci. dokonalost sama o sobě. ke všemu mě to vždy připomene pana úžasného, který mě kdysi na tohle video upozornil a pak už nebrečím jen nad osudem sintel a scalese, ale i nad svým.

pohádkový pomeranč

je to zase tady. v pátek. už po páté se v rock café koná akce s názvem pohádkový pomeranč. naši přední tatéři jako již každoročně popustí uzdu své fantazii a na pomeranče, citróny či pomela vytetují pohádkové postavičky. tyto se potom draží a výtěžek jde na vybraný kojenecký ústav. zaručena je dobrá zábava, dobrá hudba a dobré pití. já už se nemůžu dočkat. takže kdo nemáte na pátek plán, doražte, určitě nebudete zklamáni.

tady trochu k namlsání se:

fotka zde

fotka zde

fotka zde

fotka zde

tak co, ještě přemýšlíte, co s pátečním večerem?

diář na 2012 vybrán... jupíííí

o víkendu jsem začala řešit, jaký si pořídím nový diář na následující rok. chtěla jsem něco originálního, praktického a s myšlenkou. nic jsem nenašla a dneska úplnou náhodou se můj problém vyřešil díky článku na tomtu blogu. takže už mám z parazitu objednaný diář na rok 2012. schválně se podívejte na výběr mají mnoho motivů a jeden je krásnější než druhý! už teď se na něj strašně těším. tak co vy na něj?

P.S. ten článek na 11-ti kočkách vřele doporučuji. jde o pěkně zvládnutý rozhovor s krásným mužem s nádhernými myšlenkami a životními postoji. mimo jiné i o veganismu a etice konzumace masa a živočišných produktů.

ukolébavka na islandský způsob

na tohle jsem narazila někde úplným omylem, ale chytlo mě to za srdce. je to milostná píseň na melodii tradiční islandské ukolébavky v podání björk. tu sice moc nemusím, ale tady je skvostná.

arogance v ryzí podobě

dneska jsem se dostala k tomuhle obrázku:

Obrázek z: PeTA2

v nadpisu je: najdi rozdíl, pod levým obrázkem: prase z masového chovu, vpravo: prase z bio chovu. jsem sice vegetarián a to dost zarputilý a podporuji organizace jako PeTA, PeTA2 nebo naší svobodu zvířat, ale všeho s mírou. výše zmiňovaný obrázek je ukázka arogance, provokace a naprostého oproštění se od racionálního uvažování. a to, co se rozpoutalo za diskuzi pod tímhle příspěvkem bylo prostě jen nechutné házení špíny. chápu, že provokovat a šokovat je někdy jediná cesta, jak vůbec na problém upozornit. co ale naprosto nepochopím, je házet špínu na každého, kdo ke stravování přistupuje zodpovědně a snaží se alespoň nějakým způsobem utrpení zvířat minimalizovat. a tohle je přesně jeden z těch příkladů. špatně toleruji lidi, kteří se od rána do večera cpou masem a masnými výrobky, nikdy se nezamyslí nad tím, odkud maso pochází a jakým způsobem se k hospodářským zvířatům chováme. ale někdo, kdo maso jí minimálně, přemýšlí nad tím, odkud a jak se mu dostalo na talíř, tady nemohu říct ani popel. a přesně tihle lidé se často nakonec vegetariány stanou. a tvrdit, že nezáleží na tom, jaký život zvíře prožilo, že smrt je stále smrtí, tomu bych strašně ráda vrazila facku. a pak se můžeme divit, že vegetariáni a vegani nejsou oblíbení, když se velká část z nich chová jako arogantní blbci. ke všemu, o  nás opravdu nejde, jde o ta nebohá zvířata. tím, že budu militantní nic nezměním. a já jsem hrdá na to, že i mým přispěním se v mém okolí za poslední rok tři další lidé stali vegetariány.

podzim v lese

na hrabalově stezce

v poslední době jsem stále jen někde zavřená, v práci, potom doma, někdy v hospodě. tak málo jsem venku na čerstvém vzduchu. přitom podzim zbožňuju. dneska jsem se rozhodla to napravit a vyrazila jsem na dlouhou procházku. můj pes to ocenil. vyrazili jsme k ségře, ta vzala malého do kočáru a psici a vypravili jsme se po hrabalově stezce. psi se náležitě vyběhali a všichni jsme našlapali určitě několik kilometrů.

těsně předtím, než se rozhodl zdrhnout

melancholia

u mě jsou filmy hlavně o pocitech. na melanchilii od van triera jsem se dlouho těšila. vlastně jsem ji ani nechtěla vidět v kině, chtěla jsem si ten film vychutnat sama. takže jsem čekala, až si ho budu moct stáhnout a předevčírem v noci, když jsem nemohla spát, jsem si ho konečně pustila. kolem mě noc, tma a ta pravá nálada na tenhle druh filmu. sice mi pár lidí říkalo, že ten film je nudný a "o ničem", ale chtěla jsem se přesvědčit. a dobře jsem udělala. mě se líbil. miluju tu poetiku. miluju ty scény. a zbožňuju hudbu, která zalézá až do morku kostí a člověk má pocit, že kdyby se změnil byť jen jediný tón, bylo by to špatně. ani jsem příliš nesledovala dějovou linii, spíš jsem si užívala jednotlivé scény. asi by mi nevadilo vidět je naprosto vytržené z kontextu. a nějak se dokážu ztotožnit s justine, když říká, že země je zlo, že pro ni nemusíme truchlit. že život na zemi je zlo. celý film je takový snový. tak krásně melancholický s krásnou snovou atmosférou.

zelenofialová

dneska mi kamarádka přinesla ze zahrádky. mučenku, hrachor a levanduli.

ikea hack

v některém předchozím příspěvku jsem slíbila, že ukážu, co se dá udělat s takovým talířkem a nejobyčejnějším svícínkem na čajovou svíčku. jelikož "ulítávám" na bižuterii a nemám ji stále kam dávat, sháněla jsem nějaké odkladiště. když jsem nesehnala nic, co by se mi líbilo nebo to bylo příliš drahé, rozhodla jsem si misku vytvořit sama. za ani ne 100 kč. stojánek jsem jednoduše přilepila vteřinovým lepidlem ze spodu talířku a vytvořila tak nožičku. voalá, zde je výsledek:

goodbye - gate 21

I can't think that it's all over, don't want to forget 

I can't live this disappointment down, I wanna to repress your

Goodbye...

Goodbye...