pondělí 17. prosince 2012

menstruační kalíšek

 
pánové prominou, ale k tomuhle tématu mám potřebu se vyjádřit. protože menstruace je přirozenou součástí zdravé ženy. protože tampony a vložkami dáváme hrozně zabrat životnímu prostředí. protože z vložek a tampónů se uvolňují dioxiny, které jsou karcinogenní a mimo jiné zvyšují riziko rakoviny děložního čípku. asi nemá cenu se zde výrazněji rozepisovat, tady najdete na tohle téma zajímavý a dost obsáhlý článek.

o menstruačním kalíšku jsem věděla už několik let, jenže nikdy jsem nenašla dost odvahy si ho koupit. ale když se pixie s námi podělila o zkušenost s menstruačním kalíškem, řekla jsem si, že dám menstruačnímu kalíšku také šanci. a nelituji.

v dnešní době už je na trhu několik druhů menstruačních kalíšků. jenže jak si vybrat? tady na téhle stránce se dozvíte snad skoro všechno o menstruačních kalíšcích. rozhodovala jsem se mezi moon cup a lunette. nakonec jsem se rozhodla pro moon cup, z jednoho prostého důvodu - má certifikaci vegan. příště bych se ale asi rozhodla pro lunette, prý je měkčí a předpokládám tedy, že se bude jednodušší ho zavést.

už je to několik menstruačních cyklů, co jsem prožila s moon cupem a dneska bych neměnila. začátky byly nejen rozpačité, ale spíš dost těžké. kromě toho, že jsem se dost vyděsila jeho velikosti, měla jsem problémy ho správně zavést. bylo to dost nepříjemné, chvílemi i lehce bolestivé. ale opravdu to chce jen cvik, po dvou třech menstruacích s tím nemám nejmenší problém. také se mi ze začátku stalo, že mi protékal, což ale bylo jen špatným zavedením. ale to jsou asi také jediné nevýhody, které jsem na kalíšku shledala. já menstruační kalíšek vyměňuji jen 2-3x denně, tedy mnohem méně často než jsem musela měnit tampony. menstruační kalíšek není cítit, takže ani nevím, že mám menstruaci. a také se nebojím jakéhokoliv zápachu. a v neposlední řadě ušetřím dost peněz, přes relativně vyšší pořizovací cenu si každý umí spočítat, že tahle investice se brzy vrátí. životnost uváděná výrobci se pohybuje kolem 10-ti let. tady pěkně udělaný video návod, jak se menstruační kalíšek zavádí. pokud se některá z vás pro kalíšek rozhodne, doporučuji se nenechat odradit případnými počátečními neúspěchy, určitě se to vyplatí. já mám tedy jasno, k tamponům se vrátit nehodlám.

neděle 11. listopadu 2012

its so cold so dangerous that i cant stay

když písmena mají význam



začínat článek otázkou mi přijde sice trochu hloupé, ale nedá mi to. co čtete? čtete nějaké časopisy, noviny nebo jiné "pravidelníky"? já většinou čtu beletrii, krásnou literaturu. v kabelce mám pořád nějakou knihu a nedělá mi problémy si kvůli tomu ničit záda. moje cestování mhd většinou vypadá tak, že mám naprosto ledový výraz v tváři, sluchátka na uších a v ruce knihu. a celý svět mi po ránu může! ještě před rokem jsem alespoň příležitostně kupovala některé ženské časopisy. baví mě koukat se na obrázky s módou. ale pro těch pár obrázků to nějak začalo ztrácet smysl a ten zbytek nesmyslů bez jediné hlubší myšlenky mě začínal vytáčet. jako kdyby na světě nebyly důležitější věci než hadry, kosmetika a jak správně ojet kluka nebo naopak neojet, jak ho dostat před oltář a zplodit s ním kupu hodných dětiček a tvořit tak rodinku jak z reklamy na ramu nebo jinou ramu. povrchnost. noviny jsou téma sami pro sebe. ty se tváří jen jako nestranné médium, přitom takto získané informace jsou jen jednostranně. u každých novin je hned jasné za jakou politickou stranu kopou, kdo je platí. hledala jsem alternativu a našla ji. jak překvapivě v novém prostoru. časopis jsem si občas kupovala, ale po zkušenostech z jeho začátků jsem ho snad nikdy ani neotevřela a nakonec skončil jako recyklovaný papír v kontejneru nebo jsem do něj oškrábala brambory a vyhodila. asi před rokem jsem ovšem zapomněla všechno čtení doma a tak jsem po určitém otálení přece jen časopis otevřela a začala číst. druhou stranu už jsem hltala a časopis dočetla až do konce. otevřel se mi nový obzor. donutilo mě to o některých tématech začít přemýšlet a vidět širší souvislosti. příští měsíc jsem už nedočkavě čekala na další číslo a tak to zůstalo do dneška. všechna čísla jsou tématicky založená. některá témata považuji za silnější, jiná mě nebaví, ale pokaždé mi to dá podnět k přemýšlení. na plno problémů se dívat z jiného úhlu pohledu. problém před sebou otáčet a pozorovat, jak se každý pohled jiný, jedinečný a unikátní. mám svého prodejce. je to takový starší slušný a milý pán se smutným pohledem. ty oči mě pokaždé skoro rozbrečí. a tak nejen, že si příjemně počtu, ale mám pocit, že alespoň nějak pomůžu. někomu konkrétnímu. a taky mají mnohem hezčí design, než většina komerčních časopisů.

sobota 3. listopadu 2012

kosmetika - díl II.

slíbila jsem v prvním díle věnovaném netestované kosmetice, že se k tématu vrátím a ukážu vám, jakou používám dekorativní kosmetiku. a ukážu vám různé alternativy, další možnosti od firem, ze kterými nemám třeba přímo zkušenost, ale hodlám je v blízké budoucnosti vyzkoušet. upozorňuji, že ne vše je vegan, což většině z vás bude asi jedno. na rovinu říkám, že mám většinu dekorativní kosmetiky od alverde, neboť je levná, dobře dostupná a můžu si ji vyzkoušet. 

podklad:

nemám ráda přímo make-up, ale jelikož mám hodně světlou pleť, ráda jí dodám barvu. dlouhou dobu jsem hledala tónovací krém, který by mi vyhovoval i jako krém. a pak jsem našla něco úžasného, něco dokonalého. podkladový krém (colour supplement) od lush. tahle báze se zamíchá do oblíbeného krému. tím si můžu nastavit intenzitu. v zimě krycí více, v létě méně. jako korektor používám od alverde vlastně make-up camouflage, ale mě skvěle osvědčil jako korektor. momentálně mám pudr od alverde, ale zkusím příště určitě lush.

oči:


z prava do leva a ze shora dolů: oční stíny lush, oční stíny lilylolo, oční stíny the body shop, oční stíny alverde, super volume mascara the body shop, tekuté linky od alverde


považuju oči za to nejhezčí čím mě příroda obdařila a tak si s jejich líčení dám vždy práci. já momentálně mám několikery od alverde. ale určitě bych chtěla zkusit ty z lushe a nebo si objednat lilylolo. linky mám též od alverde a dobře drží. ale s řasenkou je to problém. mám ráda řasenky, které dodají objem a hlavně se nemažou. což byl problém všech přírodních řasenek, které jsem zkoušela. v tomhle nedoporučuji řasenky od alverde, ty se mi vůbec neosvědčily. ale nakonec jsem našla řasenku od the body shop a s tou jsem naprosto spokojená.

pusa: 

z prava do leva: lesk na rty alverde, balzám na rty manufaktura, balzám na rty the body shop, balzám na rty hurraw

většinou používám pouze balzámy na rty, ale na těch jsem závislá. těm už jsem se věnovala v díle I. mezitím se ale změnily moje preference, protože v mém tehdy oblíbeném saloosu je palmový olej a tomu se vyhýbám, ten bojkotoju (důvody si můžete přečíst v tomhle příspěvku). takže nyní používám balzám od manufaktury, hurraw nebo the body shop. hurraw je vegan, ostatní ne, používá se včelí vosk. občas ale přece jen ráda použiji trochu barvy a to mám lesk od alverde, který nevysušuje a docela dobře drží.

ještě většinou používám tvářenku, tu mám od alverde a to je takový průnik tím, co používám na (každo)denní líčení. zatím hledám nějaké laky na nehty, ale s těmi zatím nevím, prý essence netestuje, ale je to neověřené. tedy firma to tvrdí, ale nemají žádnou certifikaci. pro ty, kteří by se sem dostali náhodou, zde je seznam značek, které netestují.


jo a ještě abych nezapomněla, i lubrikační gely mohou být netestované. tady od firmy yes.

pátek 2. listopadu 2012

mít tak svojí zeměloď


zeměloď (z anglického earthship). zní to jak z nějaké science fiction. a ono to tak vlastně i trochu je. domy, které jsou nejen krásné, ale zcela nulové a ještě k tomu recyklované. (nulové domy jsou ty, jejichž spotřeba tepla pro vytápění se blíží nule a které své energetické potřeby plně saturují ze svých vlastních zdrojů. lepší varianta pasivního domu.) ke všemu jsou tyhle domy stavěny z odpadu. z pneumatik, plechovek od piva, skleněných i pet lahví. nemá cenu se dlouze rozepisovat o tom, jaké problémy měl architekt michael reynolds při výstavbě svých krásných zemělodí. jednalo se hlavně o problémy s legislativou, protože energetickým koncernům se pochopitelně nelíbilo, že on u svých domů nepotřebuje žádnou infrastrukturu. že se jeho domy postarají sami o sebe. i česká republika má svojí zeměloď, zeměnku, která stojí v posázaví a bude sloužit veřejnosti jako informační a vzdělávací centrum radikálně soběstačného bydlení. 

jinak, kdo byste měl zájem se podívat na dokument o historii zemělodí, o jejich výstavbě a i o tom, jak vznikl název zeměloď, tady je celý dokument včetně českých titulků. architekt odpadu.


neděle 28. října 2012

dreamcatcher

výsledek odpolední činnosti. moje vlastní mandala, lapač snů.


pátek 26. října 2012

i never thought you could leave me, i figured i was the one

před týdnem jsem objevila tohle, úplnou náhodou a už mi to zní v uších celý týden. zatím se mi to neomrzelo.  vystihuje to dokonale mojí náladu. a kromě toho on je krasavec, můj typ. ty jeho oči. a ta tetování. je to dětinské, ale napadá mě k němu jen ááách!

čtvrtek 25. října 2012

it's no mystery

krásný večer. dneska jsem zažila něco, co bylo mnohem lepší než orgasmus. úžasný koncert. nejlepší koncert mého života. jen by mě zajímalo, kolik lidí, kteří tak hulákali opravdu pochopilo, o čem mluví, o čem zpívá. tak pravdivá slova. ke všemu je vegetarián

čtvrtek 13. září 2012

and i believe that they are free cause i believe that they are me


u serje tankiana se snoubí kvalitní hudba a skvělý hlas s trefnými a přesto tak poetickými texty. jeho sólové věci jsou ještě lepší než celí soad. serj vystoupí 24.10.2012 v lucerně. nemůžu se dočkat.

pátek 31. srpna 2012

kosmetika - díl I.

na přání kopřivy se pokusím dát dohromady nějaký přehled kosmetiky, kterou používám. nejprve ale ve zkratce k tomu, proč si tohle žádala zrovna po mně. používám jen kosmetiku netestovanou na zvířatech. více jsem psala kdysi v tomhle článku, ale ve zkratce zopakuji pár věcí, které jak jsem zjistila, lidem nejsou úplně jasné. konečné kosmetické produkty se v evropské unii už několik let nesmějí testovat, ale to se netýká jejich jednotlivých složek. netestovaná kosmetika je tedy pouze ta, kde se používají jen netestované suroviny. další z věcí, která je trochu složitá k zorientování se, jsou různá loga a certifikace. i přírodní kosmetika může být testovaná, to jsou dvě spolu nesouvisející věci. jediná jistota je používat kosmetiku s s tzv. hsc certifikátem a seznam těchto firem najdete zde. seznam obchodů, kde můžete nakoupit naleznete zde. tady je přesná definice tohoto certifikátu, ale stručně tyto firmy nesmějí provádět testování, ani ho zadávat další straně, vše je kontrolováno audity. jediná jistota je držet se těchto značek, přesto musím říct, že jsou i některé jiné, které v dobré víře používám. je to alverde, jejíchž většina věcí je vegan a hlavně je levná a dostupná. pak ještě důvěřuji značkám weleda a lavera, které jsou čistě přírodní a mají označení BDIH a i oni mají ve stanovách, že nesmějí testovat složky a ani pokusy zadávat třetí straně. s tím, že vycházím z předpokladu, že čistě přírodní látky není potřeba testovat. to bylo trochu informací, které si nemohu odpustit a teď k tomu, co používám já.

úterý 28. srpna 2012

zlo jménem palmový olej

tenhle orangutan uhořel při vymycování pralesa kvůli vzniku plantáží na získávání palmového oleje
tohle nebohé zvíře, tenhle orangutan zemřel opět pro naše zvrácené potřeby. orangutan je velice inteligentní zvíře, ne málo podobné člověku. orangutan je vysoce ohrožený a je odkázaný na své přirozené prostředí v džungli. jenže deštné pralesy jsou káceny pro potřeby člověka. pro papír a hlavně v posledních desetiletích musí prales ustoupit plantážím na pěstování palmového oleje. kromě toho, že to má katastrofální následky na ekologii celé planety hlavně v podobě zvyšování skleníkových plynů, mnoho živočišných druhů přichází o své přirozené prostředí. já mám za sebe jasno. tady je seznam firem (až skoro dole), které nakupují palmový olej z indonésie a tím podporují ničení naší planety a zabíjení a vymírání ohrožených živočišných druhů. mimo jiné palmový olej nakupuje i marks and spencer. takže moje oblíbené sprchové gely a  deodoranty budu muset opustit a opět hledat někde jinde. kromě toho jsem jim do anglie napsala email se svým stanoviskem. nepodporujte prosím nic podobného a dávejte si pozor na výrobky, kde se palmový olej nachází.

a všimli jste si, jak nám ten orangutan je podobný? jak si chrání obličej? jako člověk?

pátek 24. srpna 2012

still x strong


jsem z koncertu doma. bylo to krátké. bylo to dobré. a super, když se někde nekouří a nemotá se tam banda vožralů. něco na těch sxe bude.

sobota 18. srpna 2012

free pussy riot



tohle je dnešní rusko. rusko, které se nikdy nemění. rusko, které zůstává. bez jakékoliv svobody. jedno jestli  car, stalin, lenin nebo putin. všichni jsou stejní. za svobodu slova na 2 roky do vězení. pussy riot i am on you're side. PUTIN... BURN IN HELL!!!!

pondělí 2. července 2012

"čerstvý sýr" bez sýra


mám jeden oblíbený blog (nejen) s jídlem, vegan guerilla. ale mě baví hlavně to jídlo. super recepty, krásné fotky a mě se vždycky sbíhají sliny. koupila jsem si velký bílý sojový jogurt a bála jsem se, že bych ho nestihla sníst a tu jsem se vzpomněla na recept na "čerstvý sýr" z jogurtu. nebylo co řešit, hned jsem to musela ozkoušet.

a tady recept. je to jednoduché. sojový jogurt (neslazený) nalijeme do čisté utěrky, plátna nebo něčeho podobného. hlavně ta látka nesmí mít moc velká oka, čím pevnější, tím lépe - jinak se může stát, že celý jogurt proteče. já použila látkový ubrousek. lehce vymačkat vodu, já jsem se na to vykašlala, protože mi jogurt začal protékat a pověsit přes misku nebo podobně a 2-3 dny nechat v lednici vykapat. pak už jen stačí smíchat s čerstvými bylinkami podle chuti, osolit, opepřit, zakápnout citronem. dále podle chuti můžeme přidat česnek, chilli a nebo prostě to, na co máme chuť. a pak už jen dobrou chuť. já si teda pošmákla.

pondělí 25. června 2012

cvičky se učí létat


kdysi jsem tady psala, že je musím mít. a tak se také stalo. bílé a žluté. nakonec mi ty bílé přišly přece jen nudné a tak jsem si je trochu upravila. a teď je nosím skoro pořád. když už retro, tak pořádně.

čtvrtek 7. června 2012

veggie parade

sobota bude nabitý den. od rána budu na infostánku svobody zvířat, abych se pak plynule přemístila na veggie parade. takže kdo ještě nemáte na sobotu plán, přijďte podpořit etické zacházení se zvířaty. v 14.30 vyrazí pochod prahou z náměstí míru do stromovky, kde se budou konat různé přednášky, bude zde workshop přípravy ekologické kosmetiky (na to se moc těším) a samozřejmě nebudou chybět různé veganské mňamky. zakončení koncerty v cross clubu. takže, je snad ještě co řešit?

a co celou akci dělá ještě zajímavější, je fakt, že se potkám/poznám s pixie, kterou zatím znám jen virtuálně a jejíchž názorů si velmi vážím. jejíž blog sleduji od jeho vzniku a který mě značně obohacuje. bude mi velkou ctí pixie poznat osobně. a já vystoupím alespoň částečně ze své anonymity. doufám, že nevadí, že prozradím, že se pixie upsala k nesení transparentu v čele průvodu a já ji budu hrdě následovat.

takže doufám, že alespoň s někým z vás v sobotu nashledanou.

pondělí 4. června 2012

proti zdi

když nemůžeš změnit svět, změň ten svůj. tahle věta zazní na začátku filmu proti zdi (gegen die wand). dneska jsem po dlouhé době měla chuť odložit na chvíli knížku a kouknout na nějaký film. tenhle jsem stáhla už asi před půl rokem a už jsem na něj zapomněla. tak jsem si ho dneska pustila, aniž bych znovu pátrala po tom, o čem je. že se nechám překvapit.

a překvapení to bylo veliké. myslím, že tenhle film dlouho v hlavě nevymažu. on je postarší alkoholik žijící v hamburku ze dne na den, ona krásná mladá turecká dívka toužící po svobodě a volnosti. on po té, co opilý nabourá do zdi skončí na psychiatrické léčebně, kde se potkává se sibel, která ho přesvědčuje, ať si ji vezme. manželství na oko, aby unikla od svých rodičů. od tureckých tradic. na to potřebuje najít si manžela turka. jak mu vysvětluje: já chci žít cahite. chci si užívat. chci tancovat, chci šukat. chápeš? touží po tom, co je pro evropské dívky normální. vše ale dopadá jinak a ukazuje se, že před rodinou člověk neuteče. natož pak sám před sebou.

silný film, přesvědčující nejen hereckými výkony. přes veškerou surovost a brutalitu je v tomhle snímku víc lásky, než ve většině romantických filmů. hercům člověk jejich výkony věří a má pocit, že by to mohl být soused od vedle. je to film o svobodě, touze, (ne)naplněné lásce, zoufalství a (bez)naději. nečekejte žádný happy end v klasickém slova smyslu, přesto vlastně konec dobrý je.

další snímek německé kinematografie, který určitě stojí za zhlédnutí.

neděle 27. května 2012

ALF


ALF je zkratka pro animal liberation front. jedná se o hnutí radikálních ochránců zvířat (dle different life), zabývající se hlavně přímým osvobozováním zvířat. jsou to ti, kteří vnikají do laboratoří, velkochovů a podobně a zvířata odtud zachraňují. a ano, občas i podpalují laboratoře, zastrašují jednotlivce, aby je odradili od spolupráce s různými firmami páchající násilí a uchylují se k činnostem braným jako násilné. už více než 200 jich sedí ve vězení a jejich tresty bývají neúměrně vysoké. ALF není žádné přímo organizované hnutí, většinou se jedná o menší skupinky lidí, jednajících na vlastní pěst. přesto mají spřátelené organizace, které o úspěších ALF informují. toť v hodně zkratce fakta.

pro mě je spíš zarážející fakt, že někdo, kdo svým chováním přispívá ke smrti a utrpení zvířat, ať už jedením masa, (ne)výběrem kosmetických, úklidových a medicínských produktů, nošením kůže atd. je vnímám jako normální (a morální) a ten, kdo bojuje proti násilí, je obviňován jako terorista. dle mého je legitimní každá akce na záchranu zvířat. ti, co je obviňují z terorismu se rádi ohánějí tím, že porušují zákony. ale nastavení zákonů je jen reflexe většinové společnosti a nevypovídají nic o jejich kvalitě. natož pak o kvalitě společnosti. a radikální (rozuměj bezohledný, násilný) je spíš ten, kdo jakýmkoliv způsobem k utrpení přispívá a ne ten, který se mu snaží zabránit. dále nechápu, proč by konzumování masa nemohlo být postavené mimo zákon stejně jako např. kanibalismus. moje vnitřní zákony jsou mnohem morálnější než ty, které reprezentuje stát. a nevidím důvod, proč bych měla uznávat něco, co je prohnilé od začátku do konce.

historie (bohužel) dokázala, že dobrých cílů se nedá docílit po dobrém. dneska by si jen málokdo troufl tvrdit, že osvobození od otrokářství bylo špatné, přestože nebylo mírumilovné. nebo dosažení volebního práva žen. s ALF je to srovnatelné. někteří lidé vidí jasně důsledky chování většinové společnosti a právě ta je svým chování dohnala k činům. věřte, že kdyby to bylo možné, všichni tihle by rádi dosáhly změny bez jakéhokoliv násilí (v jakékoliv formě). přesto se ALF snaží, aby jejím jednáním nebyli ohroženy lidské životy. bude to znít možná brutálně, ale pokud bych se měla rozhodnout mezi životem tisíce zvířat držených na pokusy a těmi pár lidmi, kteří to páchají, vždy si vyberu život zvířete. to zvíře se rozhodnout nemohlo a nese následky rozhodnutí někoho jiného. proč by je neměl nést člověk, který se rozhodl sám a dobrovolně?

já osobně s ALF souhlasím, podporuji je a mají moje plné sympatie. budu podporovat každého, kdo chrání životy zvířat a jestli je to podle dnešních zákonů terorismus? pak jsem s čistým svědomím terorista. myslím, že jsem konečně pochopila, co mi kdysi prorokoval jeden mladý muž a to, že jsem pankáč a tím vždycky zůstanu.

pondělí 14. května 2012

paul watson (sea sepherd)


kapitán paul watson byl ve frankfurtu našimi západními sousedy zatčen. že vám jméno paul watson nic neříká? paul založil v roce 1977 organizaci sea shepherd conservation society. stále nic? cílem sea shepherd je ochrana mořských volně žijících živočichů. Snaží se zastavit ničení jejich přirozeného prostředí a jejich vyvražďování. sea shepherd využívá všechny dostupné možnosti k vyšetřování a dokumentování všech nelegálních aktivit na moři. V případě potřeby jsou sea shepehrd připraveni přijmout opatření k zabránění této nelegální činnosti. dokonce nasazují své holé životy. 

dnes byl tento velký muž, tento hrdina, zatčen, aby mohl být vydán do costa ricy, kde se v roce 2002 snažili zabránit vyvražďování chráněných druhů žraloků. způsob jejich vraždění byl obzvláště krutý, byly jim usekávány ploutve za živa. sea shepherd byli požádáni guatemalskými úřady, aby zastavily loď jménem varadero a doprovodily ji ke břehu, kde se posádka měla vzdát úřadům kvůli svým ilegálním aktivitám. ale strana se obrátila a když se obě lodě blížili ke břehům, gautemalci sea shepherd začali ohrožovat dělovým člunem a jim nezbylo nic jiného než prchnout do vod costa ricy, následně byli obviněni s ohrožování lodního provozu. posádka lodi varadero měla ještě tolik drzosti lidi od sea shepherd obvinit z pokusu o jejich vraždu, přestože video nahrávky dokazují něco jiného. a dnes, po deseti letech byl paul watson zadržen, aby byl vydán "spravedlnosti".

pro někoho je paul watson ekoterorista, což bezesporu je. ale pro mě slovo ekoterorista není myšleno pejorativně. on je pro mě hrdina. on jako jeden z mála hájí nejen životy mořských tvorů, ale i zákony, které vlády sice často mají, ale jejich dodržování nehlídají, či spíše záměrně ignorují. jedno nechápu: proč je za teroristu považován někdo, kdo brání nevinné, ten který brání zákony a někdo, kdo je vrahem a porušuje zákony není nijak potrestán. náš svět je postavený na hlavu. tímo článkem chci vzdát hold paulu watsonovi a celé crew sea shepherd. díky za takovéhle lidi. 

neděle 22. dubna 2012

bezmezná krutost

Sebráno odsud
teď bude zase následovat jeden hejt na lidstvo. dneska se mi dostala do ruky tahle fotka. tohle tele se narodilo na cestě jeho matky na jatka. a bylo pohozené u cesty. brečím jak malá a nechápu vůbec, kde se může v lidech brát takováhle krutost. já sama za sebe mám čisté svědomí, ale kdy se probere těch dalších 96% lidí. když si vezmu, že téměř každý k tomuhle přispívá, je mi špatně.

strašně často si pohrávám s myšlenkou, jaké by to bylo, kdyby byl nad námi někdo, kdo by tohle dělal s námi lidmi. takže si teď představte, že by vás někdo držel v kleci, kde byste se ani pořádně neotočili, pak vás alespoň jednou za rok znásilnili, po téhle kruté zkušenosti by vám narozené dítě hned sebrali, aby vás mohli okrást o krmení pro něj a nakonec vás poslali přes půl evropy namačkané v dobytčáku na jatka. věděli byste, že jdete na smrt, bránili se a nebylo by vám to nic platné. hmm, trochu dost hnusná představa, že? ale u lidí by nám to vadilo, že? tak proč nás osud zvířat nechává chladnými? kdo z vás někdy viděl ty krásné kravské oči s neuvěřitelně dlouhými řasami? tu něhu, s jakou se kráva stará o své mladě? a tohle jim upíráme. milionům z nich.

96% lidí jsou masozřavci. naprostá většina. naprostá většina z vás tohle podporuje. ano, budu sem tyhle články cpát, alespoň občas. můžete zavírat oči, ale nemůžete říct, že jste to tom nevěděli! přála bych si probudit se ve světě, který by nebyl krutý, kde by se se vším živým zacházelo s respektem a kde by každý život měl význam.

neděle 15. dubna 2012

peter zumthor


mám ráda architekturu. lépe řečeno kvalitní architekturu. a je jen málo soudobých architektů, jejichž dílo by mě natolik oslovilo, že bych si z něho sedla na své ctěné pozadí. u většiny z nich mám pocit, že jim jde jen o prosazení své vize a svého ega a kvůli tomu znásilní místo, účel i estetiku. ne tak peter zumthor. kdysi jsem netrefila na fotku jedné jeho stavby a hned jsem se zamilovala. ta budova byla prostě dokonalá, nebylo jí co vytknout. tak moderní a přesto jako kdyby na tom místě mezi kopci stála od nepaměti. jednalo se o termální lázně ve vals ve švýcarsku. a tím začala moje obsese tímto architektem.

nebudu se tu široce rozepisovat o něm a jeho vizích, jen ve stručnosti nastíním. kdo by si chtěl přečíst o zumthorovi více, doporučuji zde. nejdříve se vyučil truhlařinu, odtud jeho cit pro materiál a precizní provedení. zumthorova architektura je vcelku minimalistická, přesto každá jeho stavba vystihuje duch místa, ať už materiálem nebo kompozicí. skoro bych si troufla tvrdit, že dokonce obojím najednou. další důraz klade na užitnost, tedy každá stavba ideálně odpovídá účelu, ke kterému je určena. peter zumthor vychází z genia loci místa, ke kterému má velký respekt. to je asi důvod, proč jeho budovy mají takovou sílu a hloubku, není namyšlený, ale naopak velmi pokorný. přijde mi, že většina dnešních architektů právě onu potřebnou pokoru ztratila.

dlouho jsem si už chtěla přečíst jeho knihu esejů promýšlet architekturu. bohužel, když vyšla, byla hned rozprodána. a v městské knihovně mají jen jeden výtisk a rezervace byla na minimálně rok dopředu. konečně jsem se tedy k ní dostala a celou dobu mi běhal mráz po zádech, ten člověk je tak neuvěřitelně chytrý, bystrý a úchvatný. pokorný a citlivý. jedná se knihu úvah a esejů hlavně o tom, jak on vnímá architekturu, umění a krásu.

můžeme pátrat po tom, co se nám líbilo na té které budově, na tom kterém místě. jaká vůně byla cítit ve vzduchu, jak zněly naše kroky na tom místě, jak jsme cítili světlo a dotyky materiálu. materiály architekta, naše materiály. všechny je známe, a přesto je neznáme. abychom mohli tvořit architekturu, musíme se naučit zacházet s nimi vědomě, cíleně. toto je náš výzkum. proces vzpomínání. musíme se neustále ptát, co může znamenat použití konkrétního materiálu ve specifickém architektonickém kontextu. správné odpovědi na tyto otázky mohou osvětlit jak obecný způsob používání materiálů, tak i jejich vliv na naše smyslové vnímání. pokud se nám podaří materiál správně použít, dokážeme ho rozzářit.
 
architektura je vždy konkrétní, není abstraktní. plán na papíře není ničím jiným než více či méně odpovídající reprezentací architektury, srovnatelnou se zápisem hudby v notách. hudba musí být interpretována, aby se stala hudbou, architektura musí být realizována, aby se stala architekturou. pak teprve může hudba nebo architektura vzniknout, pak teprve je můžeme vnímat smysly. všechen design začíná premisou této fyzické povahy, smyslnosti architektury a jejích materiálů. zažít architekturu znamená cítit, hmatat, slyšet, vidět. naučit se vědomě pracovat s těmito kvalitami, to je předmětem našeho učení.

veškerý design v mém studiu je dělán s materiály. nepoužívám žádné modely z kartónu, vlastně vůbec žádné modely v konvenčním slova smyslu. jenom třídimenzionální práce v konkrétním měřítku. kreslení plánů také začíná u konkrétních objektů, jinými slovy obrácením procesu idea – plán – konkrétní objekt, což je standardní postup v profesionální architektuře. nejprve jsou vytvořeny objekty, teprve potom jsou nakresleny v určitém měřítku. 



pondělí 2. dubna 2012

jak je to vlastně s kůží?

nějak nemám sílu nic pořádného napsat a přitom se toho u mě děje tolik. ale našla jsem něco, o co bych se ráda podělila. tady jsou vyjmenovány snad všechny důvody, proč nenosím nic koženého.

pondělí 19. března 2012

boloňské špagety



dostala jsem chuť na klasiku. boloňské špagety. tak jsem si je dneska dopřála. se skleničkou šampusu s aperolem. a bylo to výborné, jen jsem zase neodhadla množství a najedl by se z toho regiment vojáků. no, třeba to jednou vychytám a zvládnu si uvařit jen pro sebe.

ingredience:
75 g sojového granulátu
1 cibule
1 mrkev
1 stroužek česneku
1 plechovka krájených rajčat
trocha protlaku
sladká paprika
provensálské bylinky
sůl a pepř
"špetka" hnědého cukru
mleté lněné semínko
trocha rukoly


1) sojový granulát uvaříme podle návodu.

2) mezitím, co se granulát vaří, nakrájíme cibuly na jemno, nastrouháme mrkev nahrubo. na pánvi rozpálíme dostatečné množství olivového oleje a cibuly s mrkví restujeme asi 5-7 minut. někdy ke konci přidáme prolisovaný česnek (ten by se neměl smažit moc dlouho, jinak zhořkne).

3) sójový granulát dostatečně vymačkáme a přidáme k cibuly a mrkvi. dále smažíme. tohle může chvíli trvat, ale v granulátu je dost vody, tak je potřeba, aby se všechna vypařila a granulát byl hezky osmažený.

4) zatímco se směs smaží, dáme vařit vodu a uvaříme celozrné bezvaječné těstoviny podle návodu.

5) přisypeme sladkou papriku a necháme chvilku osmažit, ona se pak krásně rozvine její vůně. kdo má rád pikantní, může přidat chilli podle chuti. já dneska vynechala. přidáme konzervu s rajčaty, malý protlak a provensálské bylinky podle chuti. pokud máte doma "živé", bude to určitě ještě aromatičtější a lepší. já přidávám ještě tak půl kávové lžičky cukru, přijde mi, že zvýrazní všechny chutě. necháme na mírném planemi chvíli probublávat.

6) slijeme špagety, dáme na talíř a polijeme omáčkou, přidáme rukolu na ozdobu a posypeme lněným semínkem. kdo má na drobno nasekané madle, šup tam s nimi.

7) zdlábnout

to jen ukázka toho, jak může veganské jídlo vypadat.a jak chutná? výborně, vřele doporučuji vyzkoušet, třeba jako alternativu.

neděle 18. března 2012

tak já si taky řeknu svoje ke zdražování vajec


davová hysterie, zdražují se vejce. český spotřebitel se nechává masírovat bulvárem a k situaci se vyjadřuje kde kdo. a ano, zase padají slova jako, tohle by si jinde nikdo nedovolil, vejce jsou u nás nejdražší a další hloupé plky, kterými se čecháček rád ohání. není to pravda. vejce u nás vždy byla levnější než na západě. předpokládám, že se na tom nic nezměnilo, ale kdo ví, vejce už nějakou dobu nejím, takže ani neznám ceny. co mě ale zaráží nejvíc a také dost deprimuje, je spíš fakt, že se zase češi jen hádají o ceně vajec. ale nikoho už nezajímá, odkud vejce pochází. je mi z klasického českého spotřebitele na blití. tak se schválně podívejte v německu, kterých vajec je v regálech nejvíc? a co si lidé nejčastěji kupují. neznám osobně z němců nikoho, kdo by kupoval vejce nosnic v klecích. taky jich je v nabídce nejméně. většina lidí kupuje od nosnic z podestýlky a velká část dokonce bio. samozřejmě za vyšší cenu. zahraniční spotřebitel je mnohem uvědomilejší a náročnější.

a to vůbec nemluvím o tom, že skutečná hodnota vajec by měla být mnohem vyšší. cena celého průmyslu točícího se kolem masa-mléka-vajec je jen další ukázkou toho nejneuvěřitelnějšího barbarství, kterého je člověk schopen. ceny jsou tlačeny uměle dolů na úkor kvality života zvířete. je pro mě nepochopitelné, že někdo vůbec podporuje něco tak nechutného, jako držení zvířete v pidi kleci, kde se ani nemůže pohnout a jen snáší jedno vejce za druhým. tohle je proti přírodě. tohle je proti mému chápání. tohle je proti mému přesvědčení.

takže bych tady všem, kteří se dohadují o ceně vajec vzkázala: jděte do prdele a když vám to přijde moc, přestaňte ty vejce žrát, zamyslete se prosím nad tím, jestli je opravdu potřeba konzumovat tolik vajec a jestli by nebylo lepší místo kvantity volit kvalitu.

pátek 16. března 2012

hitlerovy děti

jeden svět. tolik filmů jsem chtěla vidět a jako vždy jsem byla ráda, že jsem stihla alespoň jeden. vítězný snímek hitlerovy děti. dokumentární film izraelského režiséra chanocha ze'eviho. nebudu se bavit o kvalitě filmu z pohledu kamery apod., tomu stejně nerozumím. spíš mi jde o výpovědní hodnotu filmu. velmi otevřené zpovědi vnuků, dětí a jiných blízkých příbuzných nejvyšších posluhovačů režimu adolfa hitlera. všichni mají jedno společné, přestože oni nic neudělali, nesou si pocit viny za to, že jsou součástí rodiny, která se podílela na největší genocidě v dějinách lidstva. každý se s tím vyrovnává po svém, bettina göring se, stejně jako její bratr, nechává sterilizovat, aby na svět nemohl přijít žádný další potencionální masový vrah, praneteř heinricha himmlera katrin se provdala za izraelce a ke všemu napsala knihu, za kterou byla velkou částí rodiny odsouzena. syn hanse franka niklas napsal dvě knihy, ve kterých vlastně svého otce popravil podruhé a to on sám. dnes objíždí školy a poukazuje na nebezpečí, sám skeptický k německému národu, kterému nevěří. nejzajímavější postavou je vnuk rudolfa hesse rainer, sám žurnalista, který se svým izraelským kolegou podstupuje cestu do osvětimi. zde je předhozen stádu mladých izraelců, kteří ho pranýřují. jediný, kdo za ním přijde, je starší muž, doprovázející tuto skupinu, který sám přežil osvětim, s tím, že mu chce podat ruku a že on přece není tím, kdo by se měl vinit. on přeci nic neudělal.

toť ve zkratce popis filmu. film byl jednoznačně hodně emotivní. tito lidé se narodili do rodin, díky kterým si nesou celoživotní stigma. celá německá společnost se do dneška vyrovnává s následky holocaustu, ale tihle lidé musejí ještě víc. jsou nuceni přijmout nějaké stanovisko. jak milovat rodiče, prarodiče, když znají pravdu? a kde je ta hranice mezi láskou k vlastním rodičům a nenávistí kvůli tomu na čem se podíleli? u většiny z těch, kteří ve filmu vystoupili to vedlo až k zavržení své rodiny.

co se mi bytostně nelíbilo, bylo předhození rainera hösse pubertálním izraelským výrostkům. čeho tím chtěl režisér docílit? a doslov toho izraelského žurnalisty byl víc než jen trapný. říká něco ve smyslu toho, že ho to stejně nezajímá, že to bylo příliš rychlé. a že některé otázky nikdy nebudou dořešeny. pokud jsem to tak dalece pochopila. dalším nedostatkem, který sice nemá se samotným filmem  co do činění, jsou titulky. díky tomu, že to bylo v němčině, nebyla jsem nucena titulky číst. stejně mi to nedá a vždycky se alespoň občas kouknu, abych zhodnotila jejich úroveň. troufám si tvrdit, že bych to zvládla líp. marnost a trapnost.

pondělí 5. března 2012

šílená krev (verrücktes blut)

dneska jdu po dlouhé době do divadla. na nové scéně hrají šílenou krev, inscenaci, která vyvolala velké emoce a stala se v německu událostí loňského roku. Mladá učitelka poté, co odebere jednomu ze svých studentů zbraň si svoji multietnickou třídu vezme jako rukojmí. těším se a jsem zvědavá.

teď ale zásadní otázka? jaký je správný dresscode pro novou scénu, neboli, co si mám vzít na sebe? jsem naprosto bezradná a nechci být ano overdressed ani underdressed. poraďte prosím.

sobota 3. března 2012

retro cool in mitte

zbožňuju berlín, to už jsem psala tolikrát. nedávno jsem objevila na süddeutsche zeitung tuhle věc, která mě naprosto dorazila. je o mé oblíbené čtvrti mitte (to je ta kolem alexaderplatzu). a tahle písnička snad popisuje všechna klišé o mitte. krásná recenze zde. (jo a jak ten klip tak ta písnička jsou naprosto úchylný a naprosto nevystihují můj hudební vkus.... ale prostě ten text!)

mitte zu verarschen ist an sich auch wieder ziemlich mitte-style.

 

the durags – yeah yeah

dass mein hodensack so schwitzt                         
weil meine hose so eng sitzt                         
das find ich stark                                          
ich bin im weinbergspark
                        
dass mir milch im schnauze hängt                     
und somit blicke auf mich lenkt               
das macht mich stolz                               
ich bin im oberholz
                                            
dass ich nachts kein durchblick hab              
weil ich sonnenbrille trag                                
das find ich schick                                          
ich bin im picknick
                                       
keine schuhe sind zu bunt                                
keine leggins ist zu grell                                     
ich geh nachts ins white trash                            
find den justice halb fresh

denn ich bin retro cool in mitte                          
was will man mehr?                                         
ich bin retro cool in mitte                                  
oh yeah oh yeah
                                            
was ist das für ein cooler boy             
der sieht aus wie erlend øye                        
der versteht echt was vom trend   
ich bin im weekend
                                      
wir diskutieren über style,                               
wir finden trucker cappies geil,                   
wir finden mainstream richtig schlimm,
wir fahren ins kim

ich finde seine masche cool
er findet meine tasche cool
wir kommen uns langsam richtig nah
wir gehen zum luxa

seine schuhe sind echt bunt
meine leggins ist echt grell
danach wie immer ins white trash
wir sind retrosexuell

wir sind retro cool in mitte
(auch in prenzlberg)
was will man mehr?
 wir sind retro cool in mitte
oh yeah oh yeah
wir sind retro cool in mitte
(auch in prenzlberg)
was will man mehr?
 wir sind retro cool in mitte
oh yeah oh yeah

čtvrtek 1. března 2012

nejlepší řeč, kterou jsem kdy slyšela

dlouho jsem si nenašla čas se na tohle video podívat, protože má něco přes hodinu, ale je to asi nejlepší řeč, kterou jsem kdy slyšela. zamilovala jsem se do tohohle člověka, stal se z něho můj vzor. gary yourofsky - aktivista za práva zvířat.

úterý 21. února 2012

krása zasněžených hor


jsem velkou milovnicí zimních sportů a prodloužený víkend jsem strávila mimo jiné s dee v hinterstoderu. počasí nám sice přálo jen částečně, přesto to byl super výlet a lyžování taky stálo za to. hned bych se tam vrátila zpátky. a nejen kvůli horám a lyžím, ale i kvůli pohostinnosti a vstřícnosti lidí.

























středa 1. února 2012

být tak románovou postavou....

nedávno jsem se přihlásila na stránky bookfan. už kolikrát jsem si začala psát seznam knih, které jsem přečetla, ale nikdy jsem nedokázala si zapisovat průběžně a tak jsem plno knih zapomněla, některé jsem pak měla duplicitně. nejsem příliš svědomitý člověk. ale takhle online se mi to celkem daří. líbí se mi i to, že tam najdu inspiraci. každopádně konečně mám nějaký přehled o tom, co jsem četla, co bych číst chtěla a jak se mi která kniha líbila.

proč ale o tom píšu? dneska tam na mě vyskočila otázka: "jakou románovou postavou byste chtěl/a být?" dlouze jsem přemýšlela, mám plno oblíbených postav. ale chtěla bych si taky zažít všechno to, co ony? a tím, že moje sympatie většinou patří postavám minimálně nekonvenčním, spíš různě narušeným, vím určitě, že bych si jejich martýrii projít nechtěla. ale přece jen je jedna postava, kterou bych být chtěla. a sobecky musím říct, že ne pro postavu samotnou (ta mě ani nijak zvlášť neoslovila). chtěla bych být liesel landauerovou z románu skleněný pokoj od simona mawera. nepokrytě jí závidím místo na kterém žila, které spoluvytvořila. chtěla bych žít v jedné z nejúžasnějších vil světa. možná je to povrchní, ale je to tak.

a jakou románovou postavou byste chtěli být vy? a proč?

neděle 29. ledna 2012

ne kruté kosmetice

petice proti testování kosmetiky na zvířatech

jsou určité věci, ve kterých jsem naprosto zásadová. a používání kosmetiky netestované  na zvířatech je jednou z nich. kdysi (a už to bude téměř 15 let) jsem se dostala díky infostánku svobody zvířat k materiálům, které mi vyrazily dech. do té doby jsem nikdy nepřemýšlela nad tím, co vlastně v kosmetice je a hlavně jak se vyrábí. jak už to tak chodí, začala jsem pátrat a nacházela jednu hrůzu za druhou. strašné obrázky trpících zvířat jen kvůli hloupému chtíči člověka vypadat co nejlépe. zařekla jsem se, že tenhle byznys podporovat nebudu. začátek byl náročný a já hodiny řešila, co si koupit můžu a co ne. orientovala jsem se velmi špatně a mnoho informací v té době nebylo. lidi si na mě ukazovali jako na cvoka a ani moji rodiče nehodlali moje rozhodnutí akceptovat a já s nimi sváděla dennodenní boj.

je to patnáct let. situace se za tu dobu o dost zlepšila. informace jsou mnohem dostupnější, i v běžné síti drogerií se dají koupit kvalitní produkty, kvůli kterým neumírali nevinní tvorové. je to téma, o kterém se mluví. prý 70% lidí (celoevropsky) si přeje, aby žádná kosmetika nebyla testovaná na zvířatech. a já se ptám, proč si tedy všichni tihle lidé nevybírají jen takovou kosmetiku, která testována není? je to lenost? pohodlnost? asi obojí, ale hlavně je v tom mnoho ignorace. a taky by to vyžadovalo určité úsilí. pokud mě něco opravdu vytáčí k nepříčetnosti, tak fakt, že lidi nechají za sebe trpět ty nejbezbranější tvory a to jen kvůli mladšímu a krásnějšímu vzhledu. pro svojí potěchu.

a jak to tedy s testovanou a netestovanou kosmetikou vlastně je? častá otázka (či spíš výmluva) zní, vždyť se v evropské unii kosmetika na zvířatech testovat nesmí? ano, to je pravda, ale týká se to jen konečných produktů. nikoliv ingrediencí. a plno firem vyvíjí pořád nové a nové látky, to aby ty vrásky byly méně hluboké a aby pleť byla hladší. a tyhle firmy tyto nové složky testují. a většinou právě na zvířatech. přesto, že jsou možné alternativy. evropská unie se tedy dohodla na úplném zákazu testování na zvířatech od roku 2013. nyní se hlavně na tlak kosmetických firem pokouší tento zákaz oddálit. pokud tedy také patříte k těm, kterým není lhostejné, co svým chováním způsobují, podepište prosím petici a řekněte tak ne kruté kosmetice.

a pokud snad patříte k těm, kteří se do téhle doby o tuto problematiku nezajímaly a přesto chcete něco změnit, tady je seznam firem, které netestují na zvířatech. a co je na tom nejlepší, jsou běžně k dostání. já ještě spoléhám na přírodní kosmetiku s certifikátem BIDH, jako např. weleda, lavera apod. před pár dny jsem našla krásný blog růžový chroust, jehož autorka bebe testuje a recenzuje různé kosmetické výrobky. a jen ty netestované na zvířatech.

zamyslete se prosím, jestli má opravdu smysl způsobovat zbytečné utrpení.

neděle 22. ledna 2012

betonová zahrada

nemám co říct. nebo možná se mi jen nechce mluvit. tak alespoň ochutnávka na další knihu, kterou jsem přečetla.

lopata ležela uprostřed velké kulaté skvrny po vyschlém betonu. připomněla mi ručičku obrovských polámaných hodin. pokoušel jsem se vybavit si, kdo z nás ji měl v ruce naposledy, ale nemohl jsem si jasně vzpomenout, jak co po sobě následovalo. zvedl jsem ji a postavil ke stěně. víko bedny zůstalo odklopené tak, jak jsme ho nechali. Na to jsem se upamatoval. přejel jsem dlaní po betonu v bedně. byl světlounce šedý a na dotek vlahý. na ruce mi ulpěl jemný prach. všiml jsem si, že povrch diagonálně protíná prasklina, která se na jednom konci rozdvojuje. poklekl jsem, strčil k ní nos a začichal. ucítil jsem zvláštní sladký pach, když jsem si však stoupl, uvědomil jsem si, že jsem ucítil guláš, co se vaří nahoře. posadil jsem se na stoličku k bedně a přemýšlel o matce. usilovně jsem se snažil připomenout si její obličej. [...] 

nemožnost cokoliv vědět nebo pociťovat s jistotou ve mně vyvolala naléhavou potřebu onanovat. vstrčil jsem si ruce do kalhot, a jak jsem si pohlédl dolů mezi nohy, uviděl jsem něco červeného. ohromeně jsem vyskočil. stolička, na které jsem seděl, byla jasně červená. před dávnou dobou ji tak nalakoval otec. musela ji dolů přinést julie nebo sue, aby mohly sedět u bedny. ta představa mě vyděsila, místo aby mě uklidnila. sotva jsme vůbec mezi sebou o matce mluvili. byla tajemstvím každého z nás. [...] uviděl jsem nahoře stát sue, jak se na mě dívá.

"myslela jsem si, že jseš to tam dole ty," řekla, když jsem k ní došel. v ruce držela talíř.

"je tam puklina, vidělas?" zeptal jsem se. "zvětšuje se," vyhrkla. "ale jak je to možný?"

pokrčil jsem rameny. ukázala na talíř. "někdo přišel."

betonová zahrada od iana mcewana je kniha velmi zvláštní, amorální a chvílemi až perverzní. kniha začíná touto větou: " náš táta neumřel mou vinou, někdy mě ale přepadne pocit, že jsem mu k tomu dopomohl." jack, hlavní postava knihy, měl s despotickým otcem betonovat zahradu a místo toho v koupelně onanoval. když se vrátil, našel otce mrtvého s hlavou zabořenou v betonu. několik týdnů po smrti otce umírá na těžkou chorobu i matka, která nechá nejstarší sedmnáctileté julii našetřené peníze, takže si děti nemusí nějakou dobu lámat hlavu s penězi. aby nebyli nastrkáni do děckých domovů, rozhodnou se matku zabetonovat ve sklepě do bedny. absencí dospělých nastává v dětech úpadek morálních zásad a sexuálních předsudků. julie si najde chlapce, jack hledá jakékoliv možnosti incestu a při pohledu na julii si několikrát denně musí "odskočit" do koupelny. sue pochopila, že jejich hrátky na doktory jsou nechutné a malý šestiletý tom se po zkušenostech se šikanou ve škole začne oblékat jako holčička a nakonec se od julie nechá opečovávat jako mimino, dokonce mu julie ze sklepa přinese dětskou postýlku. derek, přítel julie, po té, co najde jacka a julii v posteli při sexuálních hrátkách se cítí natolik zhrzen, že do domu nažene policii, která začne sekat bednu.

celý text je psaný dost strohým stylem, bez jakýchkoliv emocí. syrovost textu souzní se syrovostí prostředí, ve kterém se děj odehrává. polozpustlý dům uprostřed parného léta mezi zbytky okolních zdemolovaných domů, které byly zbořeny, protože tudy byl naplánovaný průběh dálnice. jedná se o brilantní román, který není srovnatelný s ničím, co jsem do dnes četla. pokud si ho chcete vychutnat, zahoďte veškeré morální a společenské předsudky.

stále ještě nevím, co přesně si o tomhle románu mám myslet. ale už několik dní ho nemohu dostat z hlavy, stále o něm musím přemýšlet. a vlastně zatím nemám chuť číst nic dalšího.