čtvrtek 20. června 2013

hastrman

dala jsem na doporučení pixie a půjčila jsem si od ní "zelený román" hastrman od miloše urbana, který získal cenu litera za nejlepší knihu v kategorii próza v roce 2001. nebudu tu psát recenzi ani analýzu díla (ostatně, nikdy jsem v analýzách dobrá nebyla) a to ze dvou důvodů. recenzí vyšlo mnoho a bylo by to plýtvání časem. a také nechci prozrazovat o čem román je pro případ, že by si ho někdo chtěl přečíst. kniha je velmi zvláštní už jen samotným provedením. písmo není černé a také font je dost atypický. chvíli mi trvalo, než jsem si na písmo zvykla, sice se nečetlo úplně lehce, ale určitě je originálnější i estetičtější. román je rozdělen na dvě části, které dělí nejen propast dvou set let, ale také naprosto rozdílný styl. i záložky má kniha dvě, zelenou a modrou. kniha je celá plná protikladů a kontrastů. ať už v jednotlivých postavách nebo v době, kdy se jednotlivé části románu odehrávají. přesto největším kontrastem zůstává styl jednotlivých částí. první část odehrávající se v 19. stol. je romantická, pomalá a chvílemi dost lyrická, stejně jako doba, ve které se odehrává. naopak druhá část je rychlá, agresivní, epická. tyhle dvě části od sebe dělí jen jediný prázdný list. příliš málo na to, abych tak rychle strávila ten šok. takže kniha na týdny putovala zpět do poličky, než jsem se k ní dokázala vrátit. první část byla jednoznačně hezčí, ale až ta druhá dotvořila požitek. další z mnoha kontrastů téhle pozoruhodné knihy. i když jsem byla z téhle knihy dlouho rozpačitá, určitě doporučuji přečíst, patří to jednoznačně k tomu originálnějšímu v naší soudobé literatuře.

které knihy máte rádi vy? či které vás zaujali? a proč? co by si člověk měl určitě přečíst? a proč?